HISTORIE
Národní házená má v Jihlavě velmi dlouhou tradici. Náš oddíl byl totiž jedním ze zakládajících oddílů Sportovního klubu Jihlava (tehdy pod názvem Sportovní odbor Sokola), a to už v roce 1910. Postupem času se stala házená mezi Jihlaváky velmi populárním sportem. Pokud bychom se zeptali takřka kohokoliv, kdo v Jihlavě žije delší dobu, řekl by, že se alespoň jednou byl na nějaký zápas házené podívat. V době, kdy byla národní házená na vrcholu, navštěvovalo zápasy podle některých zdrojů až několik tisíc diváků. Národní házená se tedy přidala po boku hokejové Dukly mezi nejnavštěvovanější sporty v Jihlavě.
Ženský tým patřil k celorepublikové špičce už v 50. a 60. letech, kdy se jim celkem třikrát podařilo získat titul Mistr ČR. Ve stejné době se na vrchol dostal i mužský tým, který dlouhá léta působil v 1. lize. Později, i když tým mužů sestoupil do 2. ligy, byl stále považován za jeden z nejkvalitnějších týmů z celé republiky. Po ukončení sezóny 2015/2016 tým mužů sestoupil do krajského přeboru, kde hrál 6 let. V sezóně 2022/2023 se však do 2. ligy opět vrátil, a to i díky příchodu mladších hráčů z dorostu, kteří se několikrát za sebou probojovali na Mistrovství ČR.
O prestiž jihlavské házené se velkou mírou zasloužil i Josef Volný, na jehož počest se každý rok v Jihlavě koná zimní turnaj, který nese jeho jméno. Více o něm i samotném turnaji najdete v sekci Memoriál J. Volného.
ZÁKLADNÍ PRAVIDLA NÁRODNÍ HÁZENÉ
Hřiště národní házené poznáte prakticky ihned podle branek, které jsou oproti handballu (mezinárodní házené) vysoké a úzké. Dále je hřiště rozděleno do tří třetin - obranné, střední a útočné - přičemž obranná třetina jednoho týmu je útočnou pro ten druhý a naopak.
Oproti handballu, kde jsou vyjma brankáře všichni zároveň obránci i útočníci, jsou v té národní hráči rozděleni na 3 obránce a 3 útočníky. Každý post má pak své zakázané území, kam nesmí vkročit. Pro útočníky je to obranná třetina, pro obránce a brankáře ta útočná. Žádný hráč nesmí nést míč déle než dvě vteřiny, pokud si míč nenadhodí nebo "neklepne" o zem. To může udělat maximálně dvakrát za sebou, poté musí přihrát nebo vystřelit. Aby byl gól uznán, musí stát střelec mimo brankoviště, při střelbě z výskoku nesmí do brankoviště ani dopadnout. Při běžné hře však útočníci do brankoviště vstoupit mohou.
Národní házená je tvrdým a kontaktním sportem, fauly proto nejsou ničím neobvyklým. Rozhodčí po nich nařizuje trestný hod, ze kterého může být přímo vstřelen gól. Pokud se tak stane u brankoviště, brankáři v pokrytí branky zpravidla asistuje jeden z obránců (tzv. bek), který jako jediný z obrany může vstoupit do brankoviště. Pokud je však faul příliš tvrdý, nařizuje rozhodčí pokutový hod ze středu brankoviště, při kterém je brankář na zabránění gólu sám. Technické přestupky jsou trestány volným hodem, při kterých přímo dosáhnout gólu nelze.
Individuální tresty jsou kombinací karet a časově omezených přesilovek. Rozhodčí má stejně jako ve fotbale k dispozici žlutou a červenou kartu, kde 2 žluté karty = červená karta. Při prvním vyloučení hráče je tým oslaben na 5 minut, přičemž se vyloučený hráč může po uplynutí trestu na hřiště vrátit (stejně jako v hokeji). Při další červené kartě je vyloučen na 10 minut, při další už následuje tzv. osobní trest, kdy je tým také oslaben na 10 minut, ale vyloučený hráč musí opustit hřiště. Rozhodčí však může udělit osobní trest rovnou, zejména se tak děje při likvidačních faulech nebo hrubém nesportovním chování.
Hrací doba v dospělých a dorosteneckých kategoriích je 2x30 minut, u žákovských kategorií 2x25 minut.